-
Nejnovější
-
Národy a menšiny
-
Období
O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”
Další vtipy z kategorie
Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.”
Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?”
„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.
Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”
-
+


25. 12. 2011
Jak se v Somálsku rozhání demonstrace?
Ventilátorem.
-
+


25. 12. 2011
Přijde farmářka do obchodu a říká: „Bednu banánů.”
Prodavač jí je přinese ze skladu a oznámí: „Deset dolarů.”
Farmářka nahlédne do krabice, aby si banány prohlédla a zděšeně vykřikne: „Fuj - vždyť tam je had!”
Prodavač na to pohotově: „Patnáct dolarů.”
-
+


25. 12. 2011
McDonald potká McMekkyho: „Prosím tě, je takový mráz a ty nemáš svou beranici?”
„Ale, tu jsem vzteky prodal. Představ si, že já ji měl takhle přes uši a ten zpropadenej Sam mě zrovna pozval na whisky. Jenže já ho neslyšel!”
-
+


25. 12. 2011
V Rusku se ptá zahraniční novinář stařečka: „Dědo, co budete dělat, až v Rusku nastane blahobyt?”
„Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!”
-
+


25. 12. 2011
Český člověk má zlaté ruce... a na nich nakradené zlaté zahraniční hodinky a náramky.
-
+


25. 12. 2011
Jdou se čtyři Židi ve Španělsku podívat na býčí zápasy, ale mají jen tři vstupenky. Čtvrtý se tam nedostane, tak obchází arénu a po nějaké době se objeví u zbývajících tří uvnitř.
„Jak ses sem dostal?”
„Obešel jsem to kolem a vzadu je taková branka, koukám, jeden řekl toreador, a pustili ho dovnitř. Druhý řekl pikador, taky ho pustili. Tak jsem řekl Izidor, a jsem tady.”
-
+


25. 12. 2011
Proč Skoti kupují limonádu s arabskou gumou?
Aby ušetřili za ochranu.
-
+


25. 12. 2011
Jedna americká firma vyrábějící motorové pily se rozhodla, že bude prodávat také v Rusku. Prodali tam pár pil, ale zanedlouho se jim všechny vrátily, že prý je tam neužijí. I vydali se Američani do Ruska zjistit, proč se jejich výrobek neujal. Ruští dřevorubci si stěžují: „S těma pilama nepokácíme ani polovinu co s našima starýma!”
„To není možné,” kroutí hlavou Američané.
Nastartují jednu pilu a hledají, co je v nepořádku. Rusové: „Jaj, ono to má motor?!”
-
+


25. 12. 2011
Kdysi se firma IBM rozhodla nechat na zkoušku vyrábět některé díly v Japonsku. V zadání byla mj. klauzule, že se tolerují tři chybné součástky z deseti tisíc.
S první dodávkou přišel průvodní dopis: „My Japonci těžko chápeme vaše americké obchodní praktiky. Přesto jsme podle smlouvy zvlášť vyrobili ke každým deseti tisícům součástek tři vadné a přidali jsme je do dodávky. Doufám, že s nimi budete spokojeni.”
-
+


25. 12. 2011